Otrava orelaninem: pavučince a opožděné selhání ledvin

Klinický profil

Latence

2–21 dní

Závažnost

Těžká otrava

Mortalita

Při včasné dialýze se na otravu akutně umírá jen vzácně. Asi u poloviny otrávených ale selhání ledvin přejde do chronického a z nich asi 70 % potřebuje trvalou dialýzu nebo transplantaci (Danel 2001). Ve švédské sérii 28 otrávených potřebovalo dialýzu 22 a novou ledvinu dostalo 15 (Hedman 2017).

Orelanin (orellanine) je tetrahydroxylovaný bipyridin-N,N′-dioxid, chemicky příbuzný herbicidům paraquat a diquat. Selektivně se akumuluje v proximálních tubulárních buňkách ledvin, kde generuje reaktivní formy kyslíku (ROS) a současně down-reguluje antioxidační obranu (glutathion, SOD). Výsledkem je oxidační stres, akutní tubulární nekróza a intersticiální nefritida. Klinický syndrom se nazývá orellanusový syndrom nebo orelaninová nefropatie. Dinis-Oliveira 2016.

Hlavní zdroje v ČR: pavučinec plyšový (Cortinarius orellanus) v listnatých lesích pod duby a buky a pavučinec výjimečný (C. rubellus, dříve C. orellanoides / C. speciosissimus) v horských smrčinách. Orelanin obsahují i další druhy sekce Orellani: popsané jsou C. henrici, C. rainerensis, C. brunneofulvus, pravděpodobně i C. callisteus a C. limonius. V C. splendens (pavučinec překrásný) se orelanin při rozboru nenašel, otravy s poškozením ledvin se po něm ale popsaly. Wikipedia: Orellani.

Klinické záměny v praxi: případové série popisují záměnu za jedlé lišky (Hedman 2017) a u rekreačních konzumentů hub i za psilocybinové druhy. Frank 2009.

Klinicky nejnebezpečnější je opoždění: pacient se cítí dobře týden i déle. Když přijde renální selhání, toxin už zničil podstatnou část tubulárních buněk. Orelanin je tepelně i sušením stabilní: vaření ani zpracování ho nezničí. Více v našem hloubkovém článku Pavučinec: nejzákeřnější jed v lese.

Klinický průběh otravy

1. Latence (2–21 dní)

   Bez symptomů nebo jen mírná malátnost. V přehledu 90 popsaných případů se první trávicí potíže objevily v mediánu po 3 dnech a ledvinová fáze po 8–9 dnech (Danel 2001). Většina pacientů si potíže s houbami nespojí, takže otrava zůstane nerozpoznaná.

2. Časná fáze (3–14 dní)

   Intenzivní žízeň (v Grzymalově souhrnu 132 otrav z Polska ji měli všichni až na dva), polyurie (zvýšená produkce moči), bolest hlavy, slabost, mírná bolest břicha. Méně vyhraněné GI symptomy než u amatoxinu.

3. Renální fáze (5–21 dní)

   Oligurie až anurie (málo nebo žádná moč), bolest v bedrech, zvýšený kreatinin a urea, elektrolyty mimo normu. Histologicky akutní tubulární nekróza s intersticiální nefritidou.

4. Chronická fáze (týdny–měsíce)

   Část pacientů se z akutní fáze zotaví, ale asi polovina zůstává s chronickým selháním ledvin (CKD) a z nich asi 70 % potřebuje trvalou dialýzu nebo transplantaci (Danel 2001). Ve švédské sérii potřebovalo akutní dialýzu 22 z 28 otrávených, tedy 79 % (Hedman 2017).

Léčba

Není specifické antidotum. Standard léčby: podpůrná hemodialýza po dobu nezbytně nutnou, korekce elektrolytů, kontrola krevního tlaku. Steroidy a antioxidanty (N-acetylcystein) jsou diskutované, ale bez prokázané účinnosti. U pacientů s ireverzibilním selháním ledvin transplantace. Selektivita orelaninu pro renální tkáň je natolik unikátní, že se zkoumá jeho potenciální využití v cílené onkologické terapii ledvinných nádorů (PMC10294258).

Tato sekce je pouze edukativní. Léčba probíhá výhradně pod dohledem lékaře nebo toxikologa.

Co dělat při podezření na otravu

Druhy obsahující tento toxin

Detailní karty s identifikačními znaky a typickými záměnami.

Zdroje

1. [1] Hedman H, Holmdahl J, Mölne J, et al. (2017). Long-term clinical outcome for patients poisoned by the fungal nephrotoxin orellanine. BMC Nephrology, 18(1):121.
2. [2] Dinis-Oliveira RJ, Soares M, Rocha-Pereira C, Carvalho F (2016). Human and experimental toxicology of orellanine. Human & Experimental Toxicology, 35(9).
3. [3] Danel VC, Saviuc PF, Garon D (2001). Main features of Cortinarius spp. poisoning: a literature review. Toxicon, 39(7).
4. [4] Frank H, Zilker T, Kirchmair M, et al. (2009). Acute renal failure by ingestion of Cortinarius species confounded with psychoactive mushrooms: a case series and literature survey. Clinical Nephrology, 71(5).
5. [5] Bednárová V, Bodláková B, Pelclová D, Sulková S (1999). Mushroom poisoning by Cortinarius orellanus (článek v češtině). Časopis lékařů českých, 138.
6. [6] Duffy TJ (2008). Toxic Fungi of Western North America (kapitola o orelaninu). MykoWeb.
7. [7] Grzymala S (1957). Erfahrungen mit Dermocybe orellana (Fr.) in Polen: B. Massenvergiftung durch den Orangefuchsigen Hautkopf. Zeitschrift für Pilzkunde, 23.
8. [8] Toxikologické informační středisko VFN Praha (2026). Otravy houbami (informace pro veřejnost). tis-cz.cz, ověřeno 20. 10. 2026.