Otravy houbami · Toxiny
Otrava orelaninem: pavučince a opožděné selhání ledvin
Orelanin je nefrotoxin obsažený v pavučincích sekce Orellani (Cortinarius orellanus, C. rubellus a další). Latence je extrémně dlouhá, symptomy se objevují 2 až 21 dní po jídle. Hlavní cílový orgán: ledviny.
Klinický profil
- Latence
- 2–21 dní
- Závažnost
- Těžká otrava
- Mortalita
- Při včasné dialýze se na otravu akutně umírá jen vzácně. Asi u poloviny otrávených ale selhání ledvin přejde do chronického a z nich asi 70 % potřebuje trvalou dialýzu nebo transplantaci (Danel 2001). Ve švédské sérii 28 otrávených potřebovalo dialýzu 22 a novou ledvinu dostalo 15 (Hedman 2017).
Orelanin (orellanine) je tetrahydroxylovaný bipyridin-N,N′-dioxid, chemicky příbuzný herbicidům paraquat a diquat. Selektivně se akumuluje v proximálních tubulárních buňkách ledvin, kde generuje reaktivní formy kyslíku (ROS) a současně down-reguluje antioxidační obranu (glutathion, SOD). Výsledkem je oxidační stres, akutní tubulární nekróza a intersticiální nefritida. Klinický syndrom se nazývá orellanusový syndrom nebo orelaninová nefropatie. Dinis-Oliveira 2016.
Hlavní zdroje v ČR: pavučinec plyšový (Cortinarius orellanus) v listnatých lesích pod duby a buky a pavučinec výjimečný (C. rubellus, dříve C. orellanoides / C. speciosissimus) v horských smrčinách. Orelanin obsahují i další druhy sekce Orellani: popsané jsou C. henrici, C. rainerensis, C. brunneofulvus, pravděpodobně i C. callisteus a C. limonius. V C. splendens (pavučinec překrásný) se orelanin při rozboru nenašel, otravy s poškozením ledvin se po něm ale popsaly. Wikipedia: Orellani.
Klinické záměny v praxi: případové série popisují záměnu za jedlé lišky (Hedman 2017) a u rekreačních konzumentů hub i za psilocybinové druhy. Frank 2009.
Klinicky nejnebezpečnější je opoždění: pacient se cítí dobře týden i déle. Když přijde renální selhání, toxin už zničil podstatnou část tubulárních buněk. Orelanin je tepelně i sušením stabilní: vaření ani zpracování ho nezničí. Více v našem hloubkovém článku Pavučinec: nejzákeřnější jed v lese.
Klinický průběh otravy
Latence (2–21 dní)
Bez symptomů nebo jen mírná malátnost. V přehledu 90 popsaných případů se první trávicí potíže objevily v mediánu po 3 dnech a ledvinová fáze po 8–9 dnech (Danel 2001). Většina pacientů si potíže s houbami nespojí, takže otrava zůstane nerozpoznaná.
Časná fáze (3–14 dní)
Intenzivní žízeň (v Grzymalově souhrnu 132 otrav z Polska ji měli všichni až na dva), polyurie (zvýšená produkce moči), bolest hlavy, slabost, mírná bolest břicha. Méně vyhraněné GI symptomy než u amatoxinu.
Renální fáze (5–21 dní)
Oligurie až anurie (málo nebo žádná moč), bolest v bedrech, zvýšený kreatinin a urea, elektrolyty mimo normu. Histologicky akutní tubulární nekróza s intersticiální nefritidou.
Chronická fáze (týdny–měsíce)
Část pacientů se z akutní fáze zotaví, ale asi polovina zůstává s chronickým selháním ledvin (CKD) a z nich asi 70 % potřebuje trvalou dialýzu nebo transplantaci (Danel 2001). Ve švédské sérii potřebovalo akutní dialýzu 22 z 28 otrávených, tedy 79 % (Hedman 2017).
Léčba
Není specifické antidotum. Standard léčby: podpůrná hemodialýza po dobu nezbytně nutnou, korekce elektrolytů, kontrola krevního tlaku. Steroidy a antioxidanty (N-acetylcystein) jsou diskutované, ale bez prokázané účinnosti. U pacientů s ireverzibilním selháním ledvin transplantace. Selektivita orelaninu pro renální tkáň je natolik unikátní, že se zkoumá jeho potenciální využití v cílené onkologické terapii ledvinných nádorů (PMC10294258).
Tato sekce je pouze edukativní. Léčba probíhá výhradně pod dohledem lékaře nebo toxikologa.
Co dělat při podezření na otravu
Pokud máš podezření, že jsi v posledních 3 týdnech jedl(a) pavučince (oranžovorezavé houby v jehličnatém nebo listnatém lese):
- Volej okamžitě TIS: +420 224 919 293 (tis-cz.cz, 24/7 toxikolog). Zmiň konkrétní houby a kdy jsi je jedl(a).
- Odběr krve (kreatinin, urea) ukáže začínající poškození i tehdy, když zatím nejsou příznaky.
- TIS radí uschovat zbytky pokrmu i syrové houby, i ze zvratků; pomůže i foto sběru. Orelanin lze v laboratoři identifikovat.
- Hospitalizace s monitoringem renálních funkcí 7–14 dní; opakované odběry kreatininu.
Pavučince: Rod Cortinarius má desítky druhů, jejichž jedlost je nejistá. Orelanin obsahují i další druhy, u kterých zatím nejsou kompletní data. Klíčový rodový znak: cortina, pavučinité velum mezi okrajem klobouku a třeněm v mládí.
Historický kontext: První velká hromadná otrava se popsala v Polsku v roce 1952: onemocnělo 102 lidí a 11 z nich zemřelo. Stanisław Grzymala publikoval popis v roce 1957, samotný orelanin izoloval v roce 1962.
Druhy obsahující tento toxin
Detailní karty s identifikačními znaky a typickými záměnami.
Zdroje
- [1] Hedman H, Holmdahl J, Mölne J, et al. (2017). Long-term clinical outcome for patients poisoned by the fungal nephrotoxin orellanine. BMC Nephrology, 18(1):121.
- [2] Dinis-Oliveira RJ, Soares M, Rocha-Pereira C, Carvalho F (2016). Human and experimental toxicology of orellanine. Human & Experimental Toxicology, 35(9).
- [3] Danel VC, Saviuc PF, Garon D (2001). Main features of Cortinarius spp. poisoning: a literature review. Toxicon, 39(7).
- [4] Frank H, Zilker T, Kirchmair M, et al. (2009). Acute renal failure by ingestion of Cortinarius species confounded with psychoactive mushrooms: a case series and literature survey. Clinical Nephrology, 71(5).
- [5] Bednárová V, Bodláková B, Pelclová D, Sulková S (1999). Mushroom poisoning by Cortinarius orellanus (článek v češtině). Časopis lékařů českých, 138.
- [6] Duffy TJ (2008). Toxic Fungi of Western North America (kapitola o orelaninu). MykoWeb.
- [7] Grzymala S (1957). Erfahrungen mit Dermocybe orellana (Fr.) in Polen: B. Massenvergiftung durch den Orangefuchsigen Hautkopf. Zeitschrift für Pilzkunde, 23.
- [8] Toxikologické informační středisko VFN Praha (2026). Otravy houbami (informace pro veřejnost). tis-cz.cz, ověřeno 20. 10. 2026.
Zpětná vazba
Vidíš v textu chybu nebo nepřesnost? Krátká zpráva nám pomůže stránku vylepšit.