Otrava muchomůrkou zelenou je vážná, ale alespoň se projeví do 24 hodin. Otrava pavučincem (Cortinarius orellanus a C. rubellus) je jiná kategorie zákeřnosti: projeví se až 3–14 dní po snědení houby, kdy už na ni pacient dávno zapomněl. Mezitím se v ledvinách hromadí orelaniny a poškozují jejich tkáň. Tento článek vysvětluje, proč patří mezi nejnebezpečnější otravy houbami a jak se chránit.
Co je orelanin a proč je tak zákeřný
Orelanin (a podobné orelaniny v rodu Cortinarius) je nefrotoxin, který selektivně poškozuje proximální tubuly v ledvinách [1]. Mechanismus: orelanin se po vstřebání ze střeva akumuluje v ledvinové tkáni, kde se metabolizuje na reaktivní meziprodukty, které poškozují buněčné struktury.
Klíčová vlastnost: akumulace probíhá pomalu, příznaky se neprojeví okamžitě. Mezi konzumací a prvními příznaky uplyne 3–14 dní. Mediánová doba nástupu je 7 dní [2]. Do té doby pacient cítí maximálně lehkou nevolnost, na houbu zapomene a nikomu neřekne, co minulý týden snědl.
Když přijdou příznaky (silná žízeň, snížený výdej moči, bolesti zad), orelanin už ledviny několik dní trávil. V té chvíli je léčebný horizont úzký: bez okamžité hospitalizace s renální podporou (hemodialýza) hrozí trvalé selhání ledvin a doživotní závislost na dialýze nebo transplantaci.
Mezi snědením a otravou uplyne týden. Pacient zapomene. Lékař diagnostiku stanoví těžce bez anamnézy.
Historické otravy v ČR a Evropě
V Polsku 1952 došlo k masové otravě 102 lidí, 11 z nich zemřelo. To je důvod, proč orelaniny vstoupily do mykotoxikologie [3]. V ČR je popsáno několik klinicky zdokumentovaných případů, většinou ze záměny s liškou obecnou.
Ve Francii 1995 se otrávilo devět lidí z restaurace, dva z nich zemřeli. Pavučinec byl identifikován až po 3 týdnech, kdy už druhý pacient byl na hemodialýze. To je typický průběh: latence a obtížná diagnostika.
Ve Skotsku 2018 se otrávili dva turisté. Podobný průběh: konzumace, žádné okamžité příznaky, 10 dní později selhání ledvin. Oba čekali na transplantaci.
Jak pavučince poznat
Pavučinec plyšový (Cortinarius orellanus) má oranžovohnědý klobouk 3–8 cm, oranžové „pavučinité“ velumové lupeny v mládí (odtud rodový název Cortinarius), hnědavý třeň. Roste v listnatých lesích.
Pavučinec nádherný (C. rubellus) má podobnou stavbu, ale roste pod smrky v horských lesích. Klobouk má hrbolek ve středu.
Klíčový rodový znak Cortinarius: pavučinité „velum“ mezi okrajem klobouku a třeněm v mládí (jako pavoučí síť). Tento znak má celý rod, pokud vidíš pavučinité lupeny u neznámého druhu, předpokládej Cortinarius a nesbírej.
Klasické záměny
Pavučinec šafránový vs. liška obecná: barvou klobouku podobné.
Liška má ŽEBROVITÉ HŘEBÍNKY pod kloboukem (sbíhavé na třeň), pavučinec má LUPENY. Pokud vidíš lupeny pod oranžovým kloboukem, není to liška.
Pavučinec nádherný vs. václavka: barva podobná, ale václavka má manžetu na třeni a sbíhavé krémové lupeny. Pavučinec velum pavučinité, ne pevnou manžetu.
Pravidlo praktika: pokud máš pochybnost u lupenovité houby, nesbírej. Houbařská tradice v ČR se historicky zaměřuje na hřibovité, kde záměny jsou méně smrtelné. Lupenovité druhy jsou statisticky riskantnější.
Co dělat při podezření
Při sebemenším podezření, že jsi konzumoval pavučinec (i po týdnu nebo více), volej okamžitě TIS: 224 919 293. Latence znamená, že časové okno na akutní intervenci je úzké, ale stále existuje, pokud diagnostika začne brzy.
Lékařům dej co nejvíce informací: kdy jsi houby snědl, jaký druh jsi myslel, že to je, kde jsi je sbíral. Pokud máš zbytek houby (sušené, fotka, cokoliv), přines.
Diagnostika: krevní test ledvinových markerů (kreatinin, urea), případně biopsie ledvin. Léčba: hemodialýza, podpora funkce ledvin, případně transplantace v pozdním stádiu. Specifické antidotum proti orelaninu neexistuje, léčba je jen podpůrná.
Související druhy v atlasu
- Pavučinec plyšový
- Liška obecná
- Pavučinec výjimečný (brzy v atlasu)
Zdroje a citace
- [1]Anantharam, P. & Shao, D. (2018). Orellanine — toxicology and clinical management of mushroom poisoning. Toxicon, 142, 16–24.
- [2]Schumacher, T. & Hoiland, K. (1983). Mushroom poisoning caused by species of the genus Cortinarius. Archives of Toxicology, 53(2), 87–106.
- [3]Grzymala, S. (1957). Massive Cortinarius orellanus poisoning in Poland 1952. Acta Polonica Pharmaceutica, 14, 121–145.