Otrava 
muchomůrkou zelenou je vážná, ale alespoň se projeví do 24 hodin. Otrava pavučincem (Cortinarius orellanus a C. rubellus) je jiná kategorie zákeřnosti: projeví se až 3–14 dní po snědení houby, kdy už na ni pacient dávno zapomněl. Mezitím se v ledvinách hromadí orelaniny a poškozují jejich tkáň. Tento článek vysvětluje, proč patří mezi nejnebezpečnější otravy houbami a jak pavučince poznat.
Co je orelanin a proč je tak zákeřný
Orelanin (a podobné orelaniny v rodu Cortinarius) je nefrotoxin, který selektivně poškozuje proximální tubuly v ledvinách [1]. Mechanismus: orelanin se po vstřebání ze střeva akumuluje v ledvinové tkáni, kde se metabolizuje na reaktivní meziprodukty, které poškozují buněčné struktury.
Klíčová vlastnost: akumulace probíhá pomalu, příznaky se neprojeví okamžitě. Zažívací potíže se objevují v mediánu za 3 dny po jídle, poškození ledvin v mediánu za 8,5 dne [2]. Do té doby pacient cítí maximálně lehkou nevolnost, na houbu zapomene a nikomu neřekne, co minulý týden snědl.
Když přijdou příznaky (silná žízeň, snížený výdej moči, bolesti zad), orelanin už ledviny několik dní poškozoval. V té chvíli je léčebný horizont úzký: bez okamžité hospitalizace s renální podporou (hemodialýza) hrozí trvalé selhání ledvin a doživotní závislost na dialýze nebo transplantaci.
Mezi snědením a příznaky uplyne týden. Pacient zapomene. Bez anamnézy lékař diagnózu stanoví jen těžko.
Historické otravy v ČR a Evropě
V Polsku došlo v roce 1952 k hromadné otravě 102 lidí, 11 z nich zemřelo. To je důvod, proč orelaniny vstoupily do mykotoxikologie [3]. Souhrnná data o otravách pavučinci v ČR jsme v odborné literatuře nedohledali.
Ve Skotsku se v roce 2008 otrávili čtyři lidé včetně spisovatele Nicholase Evanse, pavučinec si spletli s jedlými hřiby. Podobný průběh: konzumace, žádné okamžité příznaky, o několik dní později selhání ledvin. Všichni čtyři skončili na dialýze, Evans později dostal ledvinu od dcery.
Jak pavučince poznat
Pavučinec plyšový (Cortinarius orellanus) má oranžovohnědý klobouk 3–8 cm, oranžové lupeny, v mládí zakryté pavučinitým velem (odtud rodový název Cortinarius), hnědavý třeň. Roste v listnatých lesích.
Pavučinec výjimečný (C. rubellus) má podobnou stavbu, ale roste pod smrky v horských lesích. Klobouk má hrbolek ve středu.
Klíčový rodový znak Cortinarius: pavučinité velum mezi okrajem klobouku a třeněm v mládí (jako pavoučí síť). Tento znak má celý rod: pavučinité velum u neznámého druhu ukazuje na Cortinarius.
Klasické záměny
Pavučinec plyšový a výjimečný vs. liška obecná: barvou klobouku podobné. 
Liška má ŽEBROVITÉ HŘEBÍNKY pod kloboukem (sbíhavé na třeň), pavučinec má LUPENY. Pokud vidíš lupeny pod oranžovým kloboukem, není to liška.
Pavučinec výjimečný vs. václavka: barva podobná, ale václavka má manžetu na třeni a sbíhavé krémové lupeny. Pavučinec má velum pavučinité, ne pevnou manžetu.
U lupenovitých hub jsou záměny nebezpečnější. Houbařská tradice v ČR se historicky zaměřuje na hřibovité, kde jsou záměny méně smrtelné. Lupenovité druhy jsou statisticky riskantnější.
Co dělat při podezření
Při sebemenším podezření, že jsi konzumoval pavučinec (i po týdnu nebo více), volej okamžitě TIS: 224 919 293. Latence znamená, že časové okno na akutní intervenci je úzké, ale stále existuje, pokud diagnostika začne brzy.
Lékařům pomůže co nejvíce informací: kdy jsi houby snědl, za jaký druh jsi je považoval, kde jsi je sbíral. TIS radí uschovat zbytky hub (sušené, cokoliv), pomůže i fotka.
Diagnostika: krevní test ledvinových markerů (kreatinin, urea), případně biopsie ledvin. Léčba: hemodialýza, podpora funkce ledvin, případně transplantace v pozdním stádiu. Specifické antidotum proti orelaninu neexistuje, léčba je jen podpůrná.
Související druhy v atlasu
- Pavučinec plyšový
- Liška obecná
- Pavučinec výjimečný (brzy v atlasu)
Zdroje a citace
- [1]Dinis-Oliveira, R.J., Soares, M., Rocha-Pereira, C. & Carvalho, F. (2016). Human and experimental toxicology of orellanine. Human & Experimental Toxicology, 35(9), 1016–1029. https://doi.org/10.1177/0960327115613845
- [2]Danel, V.C., Saviuc, P.F. & Garon, D. (2001). Main features of Cortinarius spp. poisoning: a literature review. Toxicon, 39(7), 1053–1060. https://doi.org/10.1016/S0041-0101(00)00248-8
- [3]Grzymała, S. (1957). Erfahrungen mit Dermocybe orellana (Fr.) in Polen. B. Massenvergiftung durch den orangefuchsigen Hautkopf. Zeitschrift für Pilzkunde, 23, 139–142.
