Tohle je orientační rozcestník, ne určovací klíč a už vůbec ne lékařská rada. Mykoindex je agregátor dat, ne mykolog ani toxikolog. Žádný znak ani aplikace ti nedá stoprocentní jistotu, že je houba jedlá. Proto i Toxikologické informační středisko radí sbírat jen houby, které bezpečně znáš. Při podezření na otravu volej Toxikologické informační středisko (TIS) nepřetržitě: +420 224 919 293.
Jak poznat jedovatou houbu
Krátká odpověď: spolehlivý univerzální znak neexistuje. Lidové testy (stříbrná lžička zčerná, cibule zhnědne, hořká chuť, sliz na česneku) jsou mýty: žádný z nich jedovaté houby neodliší: určovat jedovatost podle barvy, vůně, chuti a dalších nepřímých znaků je nejlepší cesta k otravě [3]. Toxikologické informační středisko proto radí sbírat jen houby, které bezpečně znáš [1]. Bezpečné určení stojí na rozpoznání konkrétního druhu podle souboru znaků, ne na jednom triku.
Nejnebezpečnější otravy v ČR způsobují druhy, které vypadají nenápadně a snadno se zamění za jedlé. Smrtelně jedovatá 
muchomůrka zelená (Amanita phalloides) bývá zaměněna za žampion nebo holubinku, 
ucháč obecný za smrž. Proto nestačí „vypadá jedle“: rozhodují rozlišovací znaky daného druhu a jeho jedovatých dvojníků.
Co reálně pomáhá při určení: celá plodnice (klobouk, lupeny/rouško, třeň, báze s případnou pochvou a prsten, což je u muchomůrek klíčové), řez každým kusem a fotky nálezu ze všech stran, pokud ho chceš dát ověřit. Jak fotit pro určení, rozebírá článek Co fotit pro mykologa; základní bezpečnostní rámec shrnuje 7 pravidel houbaření pro začátečníky.
Žádný lidový test (stříbrná lžička, cibule, sliz) jedovatou houbu neodhalí. Rozhoduje určení konkrétního druhu.
Proč houby dělíme podle typu jedu
Z hlediska otravy není podstatné, jak houba vypadá, ale jaký toxin obsahuje: ten určuje latenci (za jak dlouho se otrava projeví), průběh i léčbu. Nejzákeřnější jsou jedy s dlouhou latencí: do chvíle, než se objeví příznaky, už je toxin vstřebaný. Krátká latence (do 6 hodin) bývá nepříjemná, ale obvykle ne smrtelná; dlouhá latence (nad 6 hodin) je varovný signál [1][2].
Mykoindex proto vede samostatné stránky podle skupin toxinů; od každé vede odkaz na konkrétní druhy a popis příznaků. Tahle sekce je jen rozcestník; klinický detail najdeš na cílových stránkách typy otrav a obecný přehled příznaků na příznaky otravy houbami.
Amatoxin: nejnebezpečnější (muchomůrka zelená)
Amatoxin je příčinou drtivé většiny smrtelných otrav houbami v Evropě. Latence 6–24 hodin, pak zdánlivé zlepšení a následně selhání jater; toxin je tepelně i sušením stabilní, takže ho nezničíš úpravou [1][2]. Hlavní původci u nás: muchomůrka zelená a 
muchomůrka jarní.
Klíčový rozlišovací znak muchomůrek je báze třeně: pochva (volva) a často prsten. Když plodnici utrhneš bez báze, právě ten rozhodující znak ti chybí. Detail toxinu, příznaků a první pomoci: amatoxin.
Orelanin: zákeřně pozdní (pavučince)
Orelanin je extrémně záludný dlouhou latencí: příznaky selhání ledvin se objeví až za 3–14 dní, kdy už houbař na nález dávno zapomněl [2]. Obsahují ho některé 
pavučince, u nás zejména pavučinec plyšový (Cortinarius orellanus) a pavučinec výjimečný (Cortinarius rubellus).
Rod Cortinarius je pro začátečníky rizikový jako celek, určení do druhu je obtížné. Detail: orelanin a rozbor v článku pavučinec: nejzákeřnější jed v lese.
Gyromitrin: jarní past (ucháč)
Gyromitrin obsahuje ucháč obecný (Gyromitra esculenta), který se na jaře zaměňuje za smrže. Toxin poškozuje játra a nervový systém [4]; jeho obsah kolísá a část se uvolňuje varem do par, takže ani tradiční příprava není bezpečná. Smrže mají dutý klobouk i třeň s pravidelnými jamkami, ucháč má klobouk laločnatě zprohýbaný (mozkovitý); samotné tohle rozlišení ale spolehlivé není. Detail: gyromitrin.
Muskarin a kyselina ibotenová (další muchomůrky)
Muskarin vyvolává rychlou otravu (latence 15–120 min) s typickým souborem příznaků: slinění, slzení, pocení, průjem. Detail: muskarin.
Kyselina ibotenová a muscimol jsou účinné látky 
muchomůrky červené a 
muchomůrky tygrované; působí na nervový systém (zmatenost, halucinace, křeče). Muchomůrku tygrovanou lze zaměnit za jedlou 
růžovku. Detail: kyselina ibotenová.
Gastrointestinální dráždivé jedy (hřib satan, strmělka)
Velká skupina hub nezpůsobí selhání orgánů, ale silné zažívací potíže: zvracení a průjem, které mohou být u dětí a starších lidí nebezpečné dehydratací. Patří sem např. 
hřib satan (zaměnitelný s jedlými hřiby; pozor na bělavý až šedavý klobouk a červené póry, dužnina na řezu modrá jen mírně) nebo strmělka mlženka, kterou část lidí nesnáší a jejíž jedlost je sporná.
Sem spadají i jinak jedlé druhy snědené syrové nebo nedostatečně tepelně upravené; řadu toxinů rozloží až dostatečný var. Proč jsou syrové houby problém: syrové houby: můžu nebo ne?.
Co dělat při podezření na otravu
Volej okamžitě TIS: +420 224 919 293 (24/7 toxikolog). Při zhoršení stavu (dušnost, porucha vědomí) volej 155.
Zbytky: TIS radí uschovat zbytek pokrmu i syrové houby (klidně z koše nebo lednice), i zbytky hub ze zvratků; pomohou identifikovat toxin a nasměrovat léčbu.
TIS radí vyvolat zvracení jen na doporučení TIS nebo lékaře, stejně tak aktivní uhlí. Domácí protijedy (mléko, alkohol) jsou bez efektu a mohou stav zhoršit. Řiď se pokyny TIS.
Dlouhá latence = vážný signál: pokud se potíže objeví až 6+ hodin (nebo dokonce dny) po houbovém jídle, zmiň to při hovoru, může jít o amatoxin nebo orelanin.
Kam dál
Přehled skupin toxinů s klinickým detailem: typy otrav. Obecné příznaky a kdy volat pomoc: příznaky otravy houbami.
Konkrétní rizikové druhy v atlasu: muchomůrka zelená, muchomůrka jarní, pavučinec plyšový, pavučinec výjimečný, ucháč obecný, hřib satan. Klasickou nejedlou (ne smrtelnou) záměnu řeší hřib žlučový vs. hřib smrkový.
Externí ověření a fotografická srovnání: BioLib (česká taxonomická databáze) a Toxikologické informační středisko.
Související druhy v atlasu
- Muchomůrka zelená
- Muchomůrka jarní
- Pavučinec plyšový
- Ucháč obecný
- Muchomůrka tygrovaná
- Hřib satan
- Strmělka mlženka
- Pavučinec výjimečný (brzy v atlasu)
Zdroje a citace
- [1]Toxikologické informační středisko (TIS), Klinika pracovního lékařství VFN a 1. LF UK (2026). Otravy houbami: úvod. tis-cz.cz. https://www.tis-cz.cz/index.php/informace-pro-verejnost/otravy-houbami/otravy-houbami-uvod
- [2]Diaz, J. H. (2005). Evolving global epidemiology, syndromic classification, general management, and prevention of unknown mushroom poisonings. Critical Care Medicine, 33(2), 419–426. https://doi.org/10.1097/01.CCM.0000153530.32162.B7
- [3]iDNES.cz (převzato portálem Bezpečnost potravin MZe) (2008). I jedlými houbami se lze otrávit. Bezpečnost potravin, Ministerstvo zemědělství ČR. https://bezpecnostpotravin.cz/i-jedlymi-houbami-se-lze-otravit/
- [4]Michelot, D. & Toth, B. (1991). Poisoning by Gyromitra esculenta: a review. Journal of Applied Toxicology, 11(4), 235–243. https://doi.org/10.1002/jat.2550110403
