Kyselost a pH půdy: proč na vápenci rostou jiné houby

pH spektrum českých lesních půd

Lesní půdy v ČR jsou skoro všude kyselé. Databáze rozborů z 8 049 lesních míst z let 2000–2020, kterou sestavil Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, ukazuje v horních 30 cm minerální půdy medián pH 4,3 (měřeno ve vodě) ^[1]. Dvě třetiny míst mají pH mezi 3,5 a 4,5, což je podle stupnice pro lesní půdy ^[2] půda silně kyselá. Středně kyselá (pH 4,5–5,5) je asi čtvrtina míst a půd s pH nad 5,5 je necelých 7 % ^[1]. Rozložení pH je silně geologicky podmíněno: žuly a ruly Šumavy nebo Krušnohoří dávají kyselé půdy, vápence Moravského krasu nebo Českého krasu bazické.

Rozdíly mezi typy lesa jsou menší, než by se čekalo: smrčiny mají medián pH 4,2, bory i bučiny 4,4 a doubravy 4,7 ^[1]. Výrazně méně kyselé jsou hlavně lužní lesy v nivách (5,9) a vápencová stanoviště (6,3). pH se navíc mění s hloubkou: vrstva opadu a humusu je kyselejší (medián 4,1) než minerální půda pod ní a ve 30–80 cm je medián 4,9 ^[1]. Mykorhizní houby přitom žijí hlavně ve spodní, rozložené vrstvě opadu a v humusu, ne v čerstvém opadu na povrchu ^[3].

Acidofilní druhy: lišky, klouzky, ryzce

Nejkyselejší bývá půda pod jehličnatými lesy, smrčinami a bory (medián pH v horních 30 cm 4,3 proti 4,6 pod listnáči) ^[1], a s nimi rostou i jejich mykorhizní houby. Lišce obecné (Cantharellus cibarius) vyhovují kyselé borové nebo smrko-borové lesy; klouzek obecný (Suillus luteus) roste s borovicí a klouzek sličný (S. grevillei) s modřínem.

Tato preference je dána dvěma faktory: první je přímo pH tolerance mykorhizního mycelia (kyselejší prostředí zvýhodňuje určité houby nad jinými v konkurenci); druhý je nepřímý: kyselé půdy nesou kyselomilné stromy, a houba preferující borovici tak nepřímo preferuje kyselá stanoviště.

Méně kyselé půdy: hřib dubový a kozák

Méně kyselou půdu mají hlavně listnaté lesy na živnějších půdách: pod duby je medián pH 4,7 a čtvrtina doubrav má pH nad 5,4 ^[1]. Tady se uplatňují druhy schopné mykorhizy s duby, buky a habry. Hřib dubový (Boletus reticulatus, syn. B. aestivalis) je teplomilnějším druhem s preferencí teplejších dubohabřin středních poloh. Kozák dubový (Leccinellum crocipodium) je podobně vázán na dub na těchto stanovištích.

Buk lesní (Fagus sylvatica) tvoří mykorhizu s velmi širokým spektrem hub, včetně hřibu smrkového, ryzce nasládlého a dalších, a bučiny proto patří k druhově nejbohatším houbovým biotopům v ČR.

Bazická stanoviště: vzácné druhy vápencových lesů

Na vápencovém nebo bazickém substrátu, kde má půda pH většinou nad 6 ^[1], roste vegetace s dubem pýřitým, habrem, lípou a na jižní Moravě i s dubem cerem. Mykorhizní houby na těchto stanovištích jsou méně početné, ale patří mezi ně i hřib satan (Rubroboletus satanas, dříve Boletus satanas), jedovatý druh vázaný téměř výhradně na bazické vápencové nebo čedičové substráty s dubem nebo habrem. Červený seznam hub ho vede jako zranitelný ^[4].

Jihoevropské druhy pronikající do ČR s oteplováním klimatu mají také tendenci preferovat bazičtější, teplejší stanoviště. Fenologický posun sezony může favorizovat expanzi těchto druhů do nových oblastí.

Hřib satan neobývá Šumavu, je to vápencový specialista. Když víš, na jakém geologickém podkladu stojíš, víš, co hledat.

Jak rozpoznat půdní pH v terénu bez přístroje

Rychlá terénní diagnostika bez pH metru: (1) Geologická mapa: podle horniny odhadneš základní pásmo. Žula, rula, krystalinikum = kyselé. Vápenec, čedič = bazické. Třetihorní usazeniny = variabilní. (2) Vegetační indikátory: bika lesní (Luzula sylvatica), borůvka (Vaccinium myrtillus), metlička křivolaká (Avenella flexuosa) indikují kyselé půdy; kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), jaterník podléška (Hepatica nobilis) nebo lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) signalizují méně kyselé a živnější půdy ^[5].

Nejspolehlivější je kombinace geologické mapy a vegetačních indikátorů. Pro přesné pH je potřeba odběr vzorku a laboratorní analýza; půdní pH sondy dostupné v zahradnických obchodech jsou orientační, ale pro lesní půdy méně přesné.