Houbařská sezóna v ČR není „od léta do podzimu“, má fáze. Některé druhy rostou v dubnu, jiné v prosinci. Kalendář vychází z kombinace klimatu, fenologie hostitelských stromů a fyziologických parametrů konkrétních druhů. Projděme si rok měsíc po měsíci.
Březen–květen: jarní okno
Většina českých houbařů jarní období přehlíží, ale roste v něm několik klíčových druhů, které v ostatních měsících nenajdeš. Smrž obecný a smrž kuželovitý vyrazí v lipových alejích a parcích, jakmile teploty stabilně překročí 10 °C, typicky druhý a třetí týden dubna.
Čirůvka májovka je další jarní druh, s vrcholem v květnu. Roste na loukách a okrajích lesa. Pozor na záměnu s jedovatými vláknicemi (Inocybe, obsahují muskarin); moučná vůně je rozlišovací znak.
Jarní sezóna končí typicky koncem května, když se teploty ustálí nad 18 °C a smrže přejdou do dormantního cyklu.
Červen–srpen: hlavní sezóna začíná
Červen je první klasický houbařský měsíc: vyrazí 
hřib dubový v dubohabřinách, 
lišky v jehličnatých lesích a 
bedly na pasekách. Podmínkou jsou srážky 30+ mm během 7 dní.
Červenec přidává 
hřib kovář a 
hřib smrkový. 
Hřib satan se objevuje v teplomilných oblastech (jih Moravy). Sezóna stoupá.
Srpen je vrcholem pro mnohé druhy: hřibovité, lišky, ryzce, klouzky. Pokud jsou srážky v pravidelných intervalech (10–15 mm týdně), je srpnový les nejproduktivnější.
Hřibovité začínají v červnu, vrchol mají v srpnu a září. Smrže jen v dubnu. Penízovky jen v zimě. Nepleť si kalendář jednoho druhu s celkovým.
Září–říjen: vrchol české sezóny
Září je tradičně vrcholným měsícem pro většinu hřibovitých: hřib smrkový, kovář, dubák, koloděj.
Korálovec ježatý a kotrč kadeřavý jsou typické pozdně letní a podzimní druhy s vrcholem v srpnu a září.
Říjen přináší 
václavku v masových úrodách, 
ryzce a pozdně letní hřibovité. Klimatický posun sezónu protahuje do podzimu: v Norsku plodí podzimní houby od roku 1980 v průměru zhruba o 13 dní později.
Listopad: pozdně podzimní hra
Většina houbařů končí sezónu v říjnu, ale listopad má svoje druhy. Šťavnatka pomrazka vyrazí často po prvních mrazech, 
hlíva ústřičná začíná svoji hlavní sezónu na mrtvém dřevě listnáčů.
V Beskydech, na Šumavě a v Bílých Karpatech (vyšší srážky) sezóna pro hřibovité někdy drží i v listopadu, pokud nepřijde silný mráz.
Prosinec–únor: zimní druhy
Hlíva ústřičná a 
penízovka sametonohá jsou klasické zimní druhy, rostou na mrtvém dřevě listnáčů (buky, vrby, topoly). Vyžadují teploty kolem 0 °C, často po několika dnech mrazu vyrazí při oteplení nad nulu.
Houbařská aktivita v zimě je menšinová: většina lokalit v zimě nerodí, houby se drží jen na specifických místech (parky, břehy řek, polomy s listnatým mrtvým dřevem). Zimní výpravy vyžadují jiný přístup než podzimní.
Klimatický posun: jak se sezóna mění
Evropská data z let 1970–2007 ukazují, že se sezóna podzimních hub rozšířila: plodnice se v průměru objevují později a většina druhů plodí déle do podzimu [1]. Termíny, které platily před čtyřiceti lety, proto dnes nemusí sedět.
Pro plánování výprav: sleduj aktuální mykoindex pro jednotlivé lokality namísto kalendáře z atlasu. Atlas dává obecné okno (vrchol srpen–září), ale v konkrétním roce záleží na srážkách v červenci a srpnu.
Detailní rozbor najdeš v článku Fenologický posun 1980 → 2025.
Související druhy v atlasu
Faktor mykoindexu
Tato část mykoindexu je vizuálně zpracovaná v sekci Věda. Podívej se na rozklad faktorů, které ovlivňují růst hub.
Zdroje a citace
- [1]Kauserud, H. et al. (2012). Warming-induced shift in European mushroom fruiting phenology. Proceedings of the National Academy of Sciences, 109(36), 14488–14493. https://doi.org/10.1073/pnas.1200789109
