Druh · hřibovité · vrchol 7, 8, 9
Křemenáč osikový
Leccinum rufum. Nápadný statný hřib s polokulovitým, později klenutým kloboukem o průměru 4 až 20 cm. Klobouk je cihlově až oranžově červený a na povrchu jemně sametový.
Jedlá jen po úpravě
Syrový dráždí trávení. Tepelně ho upravte aspoň 10 minut.
Jedlost není náš odhad: vyhláška 397/2021 Sb. tenhle druh jmenuje mezi houbami, které se smějí prodávat čerstvé (příloha 15, tabulka 1, jako „Křemenáč osikový“). Co to znamená →

Foto: Tereza Pospíšilová / Mykoindex.cz / CC BY 4.0

Foto: Tereza Pospíšilová / Mykoindex.cz / CC BY 4.0
Zobrazit další fotky (1)Skrýt fotky

Foto: Tereza Pospíšilová / Mykoindex.cz / CC BY 4.0
Ve zkratce
Křemenáč osikový (Leccinum rufum) je jedlá jen po tepelné úpravě. Syrový dráždí trávení. Tepelně ho upravte aspoň 10 minut. Sezóna: červenec–září. Biotop: Listnaté lesy, Smíšené lesy. Pozor na záměnu s jedovatými dvojníky (Závojenka olovová, Hřib satan). Vždy urči celou houbu.
Přehled
- ČeleďTaxonomická čeleď druhu (latinsky). Klikací, vede na seznam všech druhů této čeledi v atlasu.
- hřibovité
- SezónaMěsíce, kdy druh aktivně plodí v ČR. Klikací, vede na měsíční kalendář všech druhů v dané době.
- BiotopyTypy lesů, kde druh roste. Klikací, otevře LP s ostatními druhy stejného biotopu.
- SubstrátPodloží nebo hostitelská dřevina: typicky mykorhiza s konkrétním stromem, mrtvé dřevo nebo půda. Klikací na LP druhů na stejném substrátu.
- JedlostKlasifikace pro účely sběru. Jedlá = lze konzumovat po běžné kulinární úpravě (některé druhy ale vyžadují předvaření). Jedovatá / smrtelně jedovatá = nikdy nekonzumovat. Klikací na LP druhů stejné kategorie.
- Jedlá
- Pro začátečníkyAno = jedlý druh z kurátorského seznamu pro začátečníky. „S výhradou“ = na seznamu je, ale má smrtelně jedovatého dvojníka, takže si přečti, čím se od něj liší. Nejedlé a jedovaté druhy se začátečníkům nedoporučují.
- Ano
- NalezitelnostVyžaduje trochu hledání, ale v sezóně bývá viditelná. Kombinujeme reálnou hledanost druhu (MM search volume) s tvrdými override pro podzemní/vzácné druhy (lanýž, korálovec). Není to ekvivalent "jak biologicky roste".
- Najdete celkem snadno
- Riziko záměnyPočet podobných druhů, které jsou jedovaté nebo nejedlé. Detail v sekci Možné záměny níž. Druhy s vysokým rizikem záměny vyžadují více zkušeností. Vždy nech ověřit před konzumací.
- 3 nebezpečných záměn
Možné záměny
Druhy, se kterými se tento druh může zaměnit. Nebezpečné jsou první. Před konzumací vždy ověř určení.

detailJedovatáNízkáZávojenka olovová
Entoloma sinuatum

detailJedovatáNízkáHřib satan
Rubroboletus satanas

detailNejedláStředníHřib žlučník
Tylopilus felleus

detailJedlá po úpravěStředníKozák březový
Leccinum scabrum

detailJedlá po úpravěStředníKřemenáč březový
Leccinum versipelle
- Kozák osikovýLeccinum albostipitatumJedlá
Sezóna výskytu
V sezóně: Červenec, Srpen, Září
Zpracování a uchování
Obecné návody, které platí pro jedlé houby. Vždy až po spolehlivém určení druhu.
Co z ní uvařit
Univerzální houbové recepty: fungují s většinou jedlých hub, tenhle druh nevyjímaje.

Kulajda — recept na klasickou houbovou polévku
Klasická jihočeská polévka se smetanou, koprem, houbami a vajíčkem. Kyselá, krémová a sytá — jeden z nejoblíbenějších receptů české houbařské kuchyně.
Foto: Makovec · CC BY-SA 4.0Houbový kuba
Tradiční vánoční pokrm z krup, sušených hub a česneku. Pečený v troubě, podávaný jako hlavní jídlo nebo příloha ke kapru na Štědrý den.

Houbová polévka
Jednoduchá a vydatná polévka z čerstvých nebo sušených hub se zeleninou a vývarem. Základ české houbové kuchyně — rychlá na přípravu, plná chuti.
Foto: Katrin Gilger · CC BY-SA 2.0Houbové rizoto
Italské rizoto s českým houbovým charakterem — hřiby nebo lišky, parmazán a bílé víno. Krémové, vonné a uspokojivé.
Vybavení pro tento druh
Nářadí a pomůcky, které se hodí při sběru nebo zpracování tohoto druhu.

Vakuovačka
Prodlužuje trvanlivost sušených hub až 3× oproti standardním nádobám a zachovává plné aroma.

Zavařovací sklenice
Klíč pro bezpečné nakládání hub do octového nálevu, což je jediná domácí metoda zavařování bez tlakového sterilátoru.

Sušička na houby (dehydrátor)
Nejlepší způsob konzervace hřibů a lišek. Zachová chuť, enzymy i vůni lépe než trouba.

Atlas hub (knižní)
Tištěný atlas je přesnější než AI rozpoznávací aplikace a v terénu je referencí, kterou při pochybnostech nezávisle ověříš.
Affiliate: Některé odkazy v této sekci jsou partnerské. Při nákupu obdržíme provizi, která nezvyšuje tvou cenu. Doporučení vybíráme nezávisle. Jak vyděláváme
Časté otázky
Je křemenáč osikový jedlý?
Ano, křemenáč osikový (Leccinum rufum, dříve řazen pod „L. aurantiacum sensu lato“) je jedlý a v kuchyni velmi ceněný. Vyžaduje důkladnou tepelnou úpravu (10+ min), syrový způsobuje trávicí obtíže. Pevná dužnina, výborný do guláše a sušený. myko.cz.Jak poznám křemenáč osikový?
Klobouk 5–20 cm, oranžově červený až cihlový, jemně plstnatý. Třeň 8–18 cm, v mládí téměř čistě bílý s bělavými nekontrastními šupinkami, které teprve s věkem tmavnou do hněda (myko.cz). Trubičky jsou bělavé až našedlé. Dužnina je bílá a na řezu nabíhá do vínově červené, pak šedne a nakonec černá.Kde roste křemenáč osikový?
Roste v mykorhize s osikou (Populus tremula) a méně často s topolem. Pokud kolem nejsou osiky ani topoly, jde s velkou pravděpodobností o jiný druh rodu Leccinum, nejčastěji o kozáka březového nebo křemenáče březového pod břízou. Sezóna červenec–říjen, vrchol v srpnu a září.Liší se křemenáč osikový od kozáka osikového?
Záleží na tom, který zdroj otevřeš: myko.cz vede Leccinum albostipitatum jako totéž, co L. rufum, jiné klíče je drží jako dva druhy lišící se odstínem klobouku a šupinek. Oba rostou pod osikou, oba mají v mládí bělavé šupinky na třeni a oba jsou jedlé, takže pro houbaře jde o rozdíl bez praktického dopadu. Spolehlivě je odliší až genetika, ne košík. myko.cz.Jak ho upravit?
Univerzální. Klasiky: houbová omáčka, guláš (pevná dužnina drží texturu), nakládání mladších plodnic, smaženice. Sušení je dobré, drží intenzitu chuti. Při zpracování dužnina rychle černá, u celého rodu Leccinum je to normální, ne známka jedovatosti.Co je „křemenáč krvavý“?
Leccinum aurantiacum v užším taxonomickém pojetí je podle BioLib „křemenáč krvavý“, sběrný taxon, který dříve obsahoval více druhů. Genetické studie je rozdělily na samostatné druhy: L. rufum (osikový), L. albostipitatum (bělotřeňový), L. quercinum (dubový) a další. „Křemenáč osikový“ v tradiční české mluvě = L. rufum.
Odkud tohle víme
Zpětná vazba
Našli jste v textu chybu nebo nepřesnost? Krátká zpráva nám pomůže článek vylepšit.